Slivovice, nářečně slibovica, tekuté švestky, někdy kryptonymicky označována jako Universální kapky dra. Slívy, popř. Mazání dra. Trnky.

Populární nápoj většiny slovanských kmenů, přišedších do povodí řeky tzv. Severní Velké Moravy. V oblastech jižního Trojmoraví v Srbsku a dále na jih se jí občas říká rakija. Obvyklý postup výroby byl v historicky nedávné době zachycen na filmový pás ve známé fantazmagorické renesanční fresce o zlolajném robotu a senilním vládci městečka Prahajzlu a jeho okolí, totiž Papežův řezník a Řezníkův papež. Role výrobce tohoto národního moravského nápoje všech regionů se tehdy úspěšně zhostil Pan Herec a Mistr Lubynek Bukský. Foneticky zachycený postup výroby vypadá asi takto: Jamalája? Děmalája! (dalších asi 55 vteřin projevu cenzurováno s ohledem na výrobní tajemství) Žbrdluch!

Vlastnosti

Ve zcela ojedinělých případech způsobuje požití slivovice trvalé halucinace.

Pití slivovice má i svá tajemství:

Správná slivovice má tyto základní vlastnosti:

Každý správný Moravan, ačkoli hlasitě vykřikuje, že je abstinent, má doma ukrytu nejméně placatku s touto kapalinou pro případ nouze a zdravotních potíží. V případě, že Moravan mužského pohlaví je svou momentální manželkou vyhozen z

bytu:

sebere si svých pět švestek a jde tam, kde může aspoň po určitou dobu provádět činnost sub 1), popř. sub 2), nejlépe do Uherského Brodu, kde je pití slivovice povinné. Nepodařené náhražky jako Chalupářská, Jelínkova košer Aktronovica, Zelená apod. nejsou hodny, abych se tu o nich vůbec zmínil. Tož do dna, synci, ogaři, šohajé, slované!!!

Léčivé účinky

„Slivovica je lék“

Legendy o léčivých účincích nejsou přehnané. V přiměřeném množství má slivovice pozitivní vliv na rozšíření cév a spalování tuků, pomáhá při chřipkách, nachlazeních a na oční a ušní choroby. Slivovicové obklady tiší bolesti kloubů.I škaredé ženy začnou být krásné. (Užívat ji ale musí chlap)

Následky pití slivovice

Slivovica v malých dávkách se může konzumovat v jakémkoliv množství. To je nutno předeslat. Ovšem pro některé jedince může mít vypití středního množství slivovice překvapivé následky. Umělce často navštěvuje múza. Někteří skladatelé bez kalíšku nenapíšou ani notu. Dělníci a rolníci mívají často halucinace, v nichž se vžívají do rolí bohatých a mocných. O to horší bývá potom vystřízlivění. Hlupáci zas propadají bludu o vlastní genialitě. Slabší jedinci by proto neměli pít slivovici vůbec, protože po ní často potupně vrhnou.

Nekvalitní vzorky

Průmyslová výroba

Slivovica se výrábí i průmyslově ale se skutečnou slivovicí má společný jen název. Světlou výjimkou je tradiční slivovice Rudolf Jelínek která se pálí ve Vizovicích a vlastně je jedinou možností jak si dát slivovici v hospodě(pravá domácí slivovice se pije jen doma, maximálně pod stolem v hospodě), není to sice ono ale furt lepší než nic.

Kořalka

„Kořalka je jed.“

Toto tvrzení je sice odvážné, řadou lidí dokonce přijímané, ale pravda je jako vždycky úplně někde jinde.

Definice kořalky

Kořalka je lihový nápoj sestávající z lihu, vody, případně nějakých přísad, například bylin, cukru, barviva. Kořalky dělíme na destiláty a likéry. Řádná kořalka musí obsahovat minimálně 40–60% lihu. Pokud nesplňuje toto kriterium a obsah lihu je menší, nejedná se již o kořalku, ale o mazání na kolena.

Destiláty

Destilát je zpravidla vyroben z ovoce (slivovice, meruňkovice a jiné), nebo z obilí (vodka, whisky a jiné), lze i z brambor, řepy a podobných náhražek. Výrobní postup je složitý, výrobce se nesmí dopustit žádné chyby, jinak jeho práce vyjde vniveč a dochází k velkým škodám. Základem je vyrobit kvalitní kvas (majč), jeho příprava je v pravdě alchymie, která podléhá přísnému tajemství, každý výrobce má svoje fígly, o které se nehodlá s nikým dělit. Hotový majč se potom vypálí a výsledek je zpravidla skvost.

Královnou mezi ovocnými destiláty je slivovice, mezi obilnými pak vodka. Platí zde pravidlo, že čím déle vyrobená kvalitní kořalka leží a zraje, tím je lepší.

Likéry

Likéry patří rovněž do akupiny alkoholických nápojů, ale od destilátů se zásadně liší. Zpravidla se nevyrábí z pravých destilátů, to by bylo škoda, ale z bramborového nebo řepného lihu, jehož nevalná chuť se maskuje přísadami, a to cukrem, ovocnou příchutí, bylinami, zkrátka něčím, aby se to dalo vypít. Likéry zpravidla obsahují minimum alkoholu, takže některými se nedají už ani mazat kolena. Likérům holdují více ženy než muži, ale i zde existují výjimky – viz Miloš a Becherovka. Při potřísnění pijícího zanechávají na rozdíl od destilátů skvrny na oděvu, mnohdy neodstranitelné (chemická barviva).

Využití kořalky

Kořalka se pije všude na světě, někde více, jinde méně, ale všude a stále. Její využití nabízí pestrou paletu možností, zde jsou některé:

POZOR ! Jako všechny medicíny se musí kořalka požívat přiměřeně, míra přiměřenosti je potom na každém uživateli.

Shrnutí

Bláboly o škodlivosti kořalky jsou skutečně jenom bláboly, ti co tyto bludy šíří, nevědí co mluví. To jsou stejné řeči, jako řeči o škodlivosti bůčku, kouření a jiných dobrých věcech. Navíc konzumace kořalky obohacuje státní pokladnu o nemalý příjem, neboť je zatížena vysokou spotřební daní, to je třeba si uvědomit zejména v době hospdářské krize. Chce-li kdo v dnešních těžkých dobách udělat něco pro vlast, tak ať místo řečí pije kořalku.

Náhrada jógy